Z veteránského tréninkového deníku 2
Říkám si, když se nepochválím sám, kdo to za mě udělá? Takže pravidelně popisuji své závody na svém FCB profilu, hlavně z důvodu, že se tam všechno pěkně archivuje a za pár let v domově důchodců budu mít na co vzpomínat. Trenér Jirka Vondřejc ale trvá na tom abych své zápisky zveřejnil i zde a tak na jeho „odpovědnost“ přináším letošní druhý díl.
Po úvodních závodech sezony, která se po delší Covidové přestávce rozběhla a o kterých jsem zde již informoval mi Jirka Vondřejc zařídil start mimo soutěž v sobotu 20. června na Krajském přeboru družstev dorostu a juniorů v Pardubicích.
Chtěl jsem konečně zapsat čas pod 2:25. Trošku jsem doufal, že mě zařadí do rozběhu dorostenců, kde bych mohl být více v kontaktu se soupeři, ale šel jsem do rozběhu juniorů a to bylo jisté, že je od úvodní stovky neuvidím.
Závodům nepřálo počasí, soutěžilo se za vytrvalého deště i nárazového nepříjemného větru.
Naplánoval jsem si úvodní kolo stejně jako v předešlé půlce za 70 a pak jsem chtěl co nejdéle vydržet.
První polovinu plánu jsem splnil, ale ve druhém kole jsem opět spadl na 76. Výsledných 2:26,11 je sice zlepšení letošního času o 8 setin, ale spokojenost to není. Takže za týden znovu a lépe.
V pondělí 22. června jsem se zúčastnil s Ivo Rufer a Bohuslav Šimek mikromítinku v Novém Městě nad Metují.
V soutěžním programu nebyla žádná běžecká disciplína a tak jsem jen uvažoval, že kluky podpořím jako fanoušek a natočím o nich video záznam. Když se přihlásili pouze tito dva borci rozhodl jsem se také připojit. Jen jsem měl strach o zranění v rozjeté běžecké sezoně.
Delší dobu už jsem kouli natrénoval a vůbec už ne sedmičku. Vše co jsem normálně na tréninku dělal s pětkou se mi nedařilo, vše bylo špatně. Zapsal jsem 772 a další tři pokusy měli také podobnou hodnotu, což nebylo na mě zas až tak marné. Na závěr jsem si alespoň pro zlepšení pocitu zaběhl sám pro sebe dva kiláčky :-)
Příjemné bylo i setkání s Davidem Šnajdrem a ostatníma z nováče. Přeci jen už je to 30 let co jsem s nimi objížděl krajská kola.....
Ještě připojuji odkaz na video, které jsme na závodech pořídili https://youtu.be/uIWQ5TV4HVk
V neděli 28. června jsem se zúčastnil druhého kola KP družstev Libereckého kraje v Jablonci nad Nisou. Po půlce z minulého týdne jsem se chtěl pokusit dostat čas pod 2:25 a pak ještě vyzkoušet jak zvládnu kombinaci 800-1500.
Po deštivém závodě v Pardubicích se tentokrát jednalo o opačný extrém. Po prodloužené cestě objížďkou po Liberci a bloudění v uzávěrách Jablonce jsem se konečně dostal na stadion.
Stanovil jsem si cíl běžet první kolo za 72 a tempo udržet i ve druhém. Po startu jsem se snažil dostat co nejdřív k mantinelu abych si nenabíhal a držel se skupiny. První dvoustovka byla ještě v pohodě za plánovaných 36, na druhé jsem nechal vteřinku za 37. Kolo za 73 už bylo ale moc pomalé, prostě takhle běžet nemůžu, já musím naběhnou na prvním náskok a ve druhém přežít a poztrácet co nejmíň. Druhé jsem dal s mírným zpomalením na protilehlé rovince v protivětru za 75. Celkově 2:28,49 a nespokojenost, ale poučení, jak to musím příště běhat. Dnes se mi nepodařilo v cílové rovince ani přidat, úplně jsem v její půlce vytuhl, jak kdyby mě někdo přilepil k tartanu.
Dál jsem se přihlásil na patnáctku, kde jsem už moc kvalitní výkon nečekal, ale chtěl jsem si tuhle kombinaci vyzkoušet s ohledem na naše první KP kolo, které máme za týden. Tam bych měl pro body, které stejně nezískám běžet alespoň dvě disciplíny. Přihlásit se na jednu je takové "nesportovní". Start patnáctky byl přesně v poledne. Po vytuhnutí z půlky jsem nic moc nečekal, ale takový výkon jako jsem předvedl ... už vůbec ne. Připadal jsem si jako když běžím jen pro pocit odběhnout a nevzdat. První pětistovka byla za 104 v tempu 3:23, druhá už pomaleji za 112 v tempu za 3:33, třetí jsem už běžel tempo 3:47. Když jsem si na poslední 150 uvědomil, že to nedám ani za 5:30 a bude ostuda vytáhl jsem poslední stovku na 18 vteřin a zapsal bídných 5:26,26.
Takže shrnutí, alespoň pěkná opalovačka a příští týden nesportovně jen 1500.
V neděli 5. července se konalo naše první Krajské kolo mužů. Společně s Ivo Ruferem nastupujeme za SK Týniště nad Orlicí.
Po nevydařeném závodě před týdnem v Jablonci jsem se soustředil pouze na 1500 metrů. V týdnu jsem zvládl jen úterní trénink, kdy jsem si dal kiláčky. Po lehkém cvičení po tréninku mi zatáhlo za kolenem a ve čtvrtek ani v pátek jsem nezvládl ani rozklusání. V pátek a v sobotu jsem tedy nasadil svoji osvědčenou léčbu mastí, alkoholem - na sval, ne dovnitř :-) s igelitem v teplém zábalu na noc a povedlo se. Při rozklusávání na stadionu už bylo vše OK ale raději jsem ostré rovinky vyzkoušel až v tretrách před startem.
Dnešní závod byl snad za ještě většího vedra než v Jablonci. Držel jsem se co nejdéle ve stínu a na rozpálený tartan jsem šel až co nejdéle.
Hned po startu jsem se snažil jít zase to svoje, běžet dopředu v první dráze a s nikým nebýt v kontaktu. Něco naběhnout a pak se snažit to nepoztrácet.
První pětistovku jsem měl za 97 a předběhlo mě postupně 8 soupeřů. Ve druhé pětistovce jsem se snažil běžet za nejbližším soupeřem a využít jeho tempo, ale klesali jsme na 105, Takže jsem na 800 jsem před něho a očima se držel na soupeři před námi. Toho jsem dotáhl na 1200 a šel před něho, Tempo se tím ve třetí pětistovce vrátilo zpět na 98. V cílové rovince jsem měl ještě sílu na finiš a o pár setin prohrál. I tak jsem si vybojoval krásné šesté místo a 5 bodů pro družstvo,
Výsledných 5:00,09 je můj TOP čas, Konečně zas běhám co si představuji.
Po posledním závodu v Chrudimi jsem na červenec úplně vypustil tréninkový plán a běhal jen pro zábavu. Zpočátku na Hamrech a po nástupu na dovolenou už jen u nás v lese. Zajímavý byl například hodinový běh s hůlkami mezi stromy, kdy jsem druhý den necítil paže a ramena. Sice je to pomalejší tempo, ale na ruce zážitek.
Ve středu 22. července jsem se pak rozhodl vyzkoušet také nějaký delší závod mimo dráhu. Vlastně po 6 km v lednu ve Rtyni a trojce v květnu v Polici to byl teprve třetí závod mimo dráhu.
Vyrazil jsem do Hradce Králové, kde parta nadšenců pořádá seriál Hradecká míle. Jde o závody v Šimkových sadech a městských lesích. Běhá se současně cca míle a pětka. Bodování jsem moc nepochopil, ale nejde mi o něj.
V loňském roce jsem zde vyzkoušel míli a na další závody pak pro dráhu nezbyl čas. Letos jsem tedy vyzkoušel pětku.
Sám jsem byl zvědav jak bez naběhaných délek v terénu zvládnu držet tempo.
Běželo se třikrát kolo po parku. terén se střídal od asfaltu, šotolinu i kostky. Nejnáročnější se mi vždy zdají ostré zatáčky kdy padne tempo a musíte se rozbíhat znovu. V prvním kole jsem běžel v kontaktu s mílaři v tempu 3:59. Ti po prvním měli padla. Tempo se mi zdálo vysoké, ale zase bylo za kým běžet. Od druhého kola jsem již běžel sám a na druhém kiláčku padnul na 4:17. Dále jsem držel tempo 4:24, 4:22 na závěrečných 4:17.
V cíli jsem zapsal čas 20:53 a celkové osmé místo.
Hodinky mi ukázali délku téměř 4,9 km na což je čas na úrovni 21 na mě super.
Další závod tohoto seriálu je ve středu 5.8. a to bych asi mohl zvládnout. Poté co z důvodu vysokých nákladů na certifikovanou časomíru je zrušen sobotní závod v Týništi bude asi zase delší období bez oválových závodů.
